Kočičí memoáry, díl 9 – Kočka opuštěná

Také patříte k těm, kteří by přísahali, že na zvířata se musí s láskou a něhou, že je třeba je zahrnovat osobní přízní, zabývat se jimi a nenechávat je příliš dlouho o samotě? Také máte výčitky, když vaši mazlíčci zůstanou doma den bez pomoci (jen s třemi miskami s vodou, nesčetnými lahůdkami, nejméně deseti pelíšky, kompletní výbavou svých nejmilejších hraček a vašimi osobními, a to zejména rozbitnými věcmi navrch)? Domníváte se přitom - jako já - že na oplátku za vaši příkladnou péči vás bude kočka zahrnovat přízní, jedině k vám bude důvěrná, obzvláště roztomilá a zcela výjimečně mazlivá?

Ano? V tom případě je mi vás líto. I vy se zklamete. Kočka si z vás bude tak maximálně nonšalantně tropit šoufek, předstírajíc občas "ubohou trpící opuštěnku", případně "charakterní tragédku".

Naneštěstí, není úniku. Totiž i když víte, že kočka o samotě netrpí, nemůžete si pomoci a užíráte se představami, jak zlé to s ní bez vás je. Pokud jste tedy aspoň zpola jako já.

To všechno, co je výše vypočteno, samozřejmě provozuji. Dokonce jsem svým jednáním nakazila i partnera, který měl původně na věc zřejmě zdravější názor. Když nyní na cestách delších než 12 hodin počínám úpět:"Co ti naši malí chudinkové doma, bez pomoci, koťátka ubohá, nesamostatná, vyhladovělá, tlapičkami se do lednice dobývající…", sice se omezuje na brumlavé uklidňování typu: "Ale no tak, vždyť spí, jako bys to nevěděla…", ale v koutcích úst i jemu nervózně pocukává. Co kdyby, říká si jistě v duchu. Možná by to popřel, ale to by mu nebylo nic platné. Rozhodně i on, drsný muž, myslí na ubožáčky opuštěnečky. To já poznám.

Ubožáčci opuštěnečci jsou na tom dobře.

Pravda, ve chvílích kruťáckých nálad připouštím, že dva kocouři se doma zabaví. Koneckonců, ani když přítomni jsme, nevěnují nám každou svou volnou chvilku. Sice tu a tam přijdou a dožadují se pohlazení, doplnění obsahu misek, vyčištění svých záchodků, ale jinak jsou zcela zaměstnání spánkem spravedlivých, kočičí hygienou, nácvikem boje na život a na smrt, a jinými důležitými povyraženími.

Naneštěstí, kruťácké nálady mne přecházejí příliš snadno, a tak se při občasných výjezdech na delší dobu stávám s prodlužující se dobou opuštění domácnosti nesnesitelnou, lkavě nadhazuji stále totéž téma, a vyčítavě spočívám na kolkolem se vyskytujícím posluchačstvu naléhavými pohledy, které mají mít za následek mou okamžitou teleportaci zpět za osamělými zvířátky.

Přátelé jsou lidé diplomatičtí. Proto se chápavě usmívají a své komentáře si převážně ponechávají tiše pro sebe, alespoň tedy do doby, kdy zmizím (za kocoury), a oni se budou moci bez zábran rozhovořit o tom, jak mi zřejmě přeskočilo, o slepých cestách neukojených mateřských pudů apod. Ani oni však nejsou nadáni nekonečnou trpělivostí, a proto jim občas ukápne nějaká ta nevinná jedovatůstka. V takové chvíli se obvykle hrdě napřímím, a ve snaze zachovat si zbytky tváře prohlašuji něco jako "…no dobrá, jen žertuji." Obávám se však, že mé lsti jsou povětšinou snadno prohlédnuty, jako lhář totiž příliš nevynikám.

Když už je napětí mého trýzněného svědomí nesnesitelné, začnou mé argumenty nabývat neignorovatelné průraznosti, a vyráží se k domovu. Přemluvený partner, reptaje, chopí se obvykle volantu, který bych z rozrušení mohla rozmačkat, a zachraňuje zcela vyčerpané kočičky aspoň tím, že mě k nim co nejrychleji veze. Zato je následně odměněn tím, že může vyčistit kočičí toaletu nebo se zúčastnit terapeutického působení na frustrované čtyřnožce - kteří se při našem příjezdu zhusta odkudsi vypotácejí, kymácejíce se ospale na vratkých nožkách, a povrkávajíce na nás něco na téma kočičí pozdrav.

Já se pak obyčejně stávám multifunkčním krmičem, hladičem, drbačem, čističem a sběratelem popadaných ozdobných předmětů, které kocouři za naší nepřítomnosti podrobili zkoumání. Pokvokávám prostorem něco v tom smyslu, že tentokrát to jistě bylo o fous, že ještě chvíli, a byli by uhynuli hladem či steskem, třímám v náručí jednoho, druhého, či oba kočičáky, případně se, poněkud již uklidněna, pohybuji po domě po čtyřech a věnuji dialogu se dvěma nejrozmazlenějšími mainkocoury, které kdy svět viděl.